17. 2. 2011

žiju...

...Jo, ještě pořád.
Jsem nemocná. Neřekli mi, co že mi vlastně je, ale asi něco jako angína či co. Jsem druhý týden doma (totiž, myslela jsem, že když zůstanu tři dny doma, tak se to spraví, ale když jsem minulý čtvrtek šla zase do školy, tak jsem tam byla asi tři hodiny a musela jsem to vzdát. A to docela sux.)
Nudím se, nemůžu tancovat, protože po první minutě chcípám a nejsem schopná nic dělat. Takže posiluju. Trošku. Jakákoli fyzická aktivita včetně stání u plotny nebo psaní na počítači se vyznačuje bolestí kloubů, hlavy a příšerné únavy. Ta unavenost mě štve nejvíc, spím jedenáct hodin denně a stejně se budím unavená a bolí mě zadá. No tak jo no, potřebovala jsem se někde vyfňukat.
Kromě tohoto se neděje nic zajímavého. Kromě několika plesů, počínaje Silvestrovskou párty (to bylo super, nikdy předtím jsem se nepřežrala u Švédskýho stolu a taky jsem nikdy neměla na Silvestra čerstvé jahody) až po Krucemburský farní ples, kde jsem poprvé stepovala na veřejnosti (a hudba byla tak nahlas, že nás stejně nejspíš neslyšeli) a kde nám dali čaje a pití a řízky a to bylo moc prima (taky proto, že Krucemburk je daleko a já ráda cestuju, byt' jen po silnicích a D1) a ted' je až do Svatého Patrika pokoj.
Co se týče lolity, ta zima zabíjí kreativitu. Totálně. Chodím ve dvou svetrech a mikině, punčocháčích, nadkolenkách a návlecích a stejně se klepu zimou. Chci jaro... No a kdo ne, že. Navíc jsem včera doma svítila od dvou odpoledne a to mě hrozně deprimovalo.
Chtěla jsem jenom něco napsat, aby mi to tu neumřelo... Jenomže co psát, když nemám nápady? T.T (end of emo)

1 komentář: