30. 7. 2010

Car in a park

Nic se neděje. Kocour zlobí. Mě hrozně bolí lopatka a neumím si ji prokřupnout. Ouch. Těším se na zítra. jestli nebude hnusně, půjdem s mamkou na Veveří. Lughnasad, yay! Konečně po měsíci budu něco dělat. Jenom jsem chtěla, aby bylo větší teplo. Srsly. Budu teď asi muset pozměnit autfit.
Pořád chci tu paletu. Našla jsem ji na Íbeji za 350 Kč i s poštovným, awesome. Mamka nějak nepobírá, k čemu mi bude 88 stínů. Taneční, ne? A za ty prachy.... Ovšem pokud se na Advíku neprodala žádná z mejch sukní, mám celkem smůlu. To pak budu asi dělat closet cleaning tady. Ty sukně jsou stejně divný. Kytkovatý. Už mám květovanou jenom jednu, protože je to moje jediná růžová sukně a je hrozně cute. Kromě toho jedna je široká a krátká a druhá dlouhá a 65 cm v pase O.o většinou jsem šila na 68 a byly mi kousek větší. Taky jsem nakázala Barušce, aby mi pořídila placky od Taurwen, vyzvedla a zaplatila šaty od Haru a mrkla se mi po něčem mintovým. Jak to dopadlo, asi budu brzo vyzvídat. A jestli se to všecko podařilo, zajedu to oslavit do Ikey. To je můj geniální nápad, top síkrit ofc.
Naučila jsem se bicycle jumps. Yaaay! Konečně. Né že by to bylo nutý k životu. Ale ten velice náročný skok mi vrtal v hlavě dlouho. Fajn. Teď jsou na řadě twisty. Jo, irský tance. Ne, nepřestanu s pointless článkama.

26. 7. 2010

Botolist

Mám ráda svoje nohy. Mám ráda boty. Ale můj botník dost sux. Většinou nosím obyčejné tenisky, RHSka, mám jedny bílo-červené loliable boty, dvoje sandálym dvoje žabky a boty na zimu.Nic zajímavého. A čím bych to chtěla napravit?
1. Bílé loliable botky.
Docela urgentní záležitost. Mám vybrané bejby repliky z Bodylajnu. Přijdou mi strašně cute.
2. Martensky.
Dřív se mi nelíbily, pak jsem viděla bílé s kytkama. Černé s kytkama. Zamilovala jsem se do mintových osmidírkových. Chtěla bych nějaké zajímavé, černé mi přijdou moc obyčejný. Po Vánocích budou mít slevy.

3. Fays.
(všichni chápou xD) Neboli boty na irský step. *.* Nemusí to být drahé Fays, ale nějaké musím mít.4. Růžové cute.
Lolití kjůt botičky s mašličkama a dalšíma hovadinkama. Růžové. Nevím proč.

5. Mintové boty.
Miluju mintovou. Je mi jedno, jestli Tea Parties nebo Martensky. Jde o tu barvu.
6. Ghillies.
Měkké irské boty. Co víc?
7. Červené boty.
Z neznámého důvodu mě fascinují. Chce to Nějaké Pin-up-able.

8. Bílé glády.
Dvacítky. Ty mně taky fascinují.

9. Viktoriánské.
Taky fascinující boty.


10. Černé žabky.
Nefascinují mě. Není to must-have. Jenom by se hodily. A když už jsme u toho, obyčejný tenisky by taky bodly.

Nejsou to všechny boty. Stane se, že narazím na nějaké super kůl. Ale tyhle jsou (většinou) epic win.

25. 7. 2010

More colours please

Zamilovala jsem se. Vlastně ne. Jenom jsem zase narazila na něco, co chci :3

Coastal Scents 88 makeup palette. Matný, samozřejmě. Místní Vietnamci prodávají snad jenom lesklé.
Posledí dobou mě čím dál víc baví líčení. A strašně ráda se dívám na tutorialy, kde se z docela obyčejných holek stanou kýmkoli. Wau. Tahleta paleta není ani tak drahá... Na jejich stránkách ji mají za 19 dolarů, na Ebayi zhruba za třicet. Což není taková hrůza... Takže pokud by se na mě usmálo štěstí a já dostala nějaké peníze, už vím za co je utratit xD Koneckonců, pak nebudu žádné stíny potřebovat x let. A to stojí za to!
Kromě toho by se mi líbila i paletka tvářenek, tahle:
Šestnáct dolarů. Opět investice na dlouhou dobu. Abych pravdu řekla, je to asi rok a půl zpátky a já používala řasenku (a to už asi od jedenácti dvanácti, co jsem byla strašně dárk a ívl) tužku na oči, občas pudr a příležitostně lesk na rty. Ale teď jsem vyměnila tužku na oči za linky. Mám dokonce linky ve fixu, praktická věc. Na druhou stranu nemám podkladový make up, vystačím si s korektorem (nebo jak, prostě concealer). Taky jsem objevila kouzlo bílé tužky.
Co se dá považovat za trošku smutné je, že nemám štětce. Používám takové ty levné aplikátory (ale dvacet ze patnáct korun!) a pudrátko od pudru z Oriflame. A opět to řeší Coastal Scents xD
Mají tam toho spoustu, levné. Štětec za tři dolary, který jsem viděla v Sephoře za skoro dvě stovky. A taky úžasnost v podobě růžového Kabuki štetce za pět dolarů. *.*A nikdy mě nepřestane udivovat, kolik toho mají ty slečny, co dělají tutorialy na Youtube, třeba Michelle Phan. Mám ji ráda, protože tutorialy, co dělá, jsou použitelné, má videa udělané pečlivě a líbivě, a má strašně příjemný hlas ^.^ dneska jsem našla tuhle slečnu, její tutorialy taky stojí za to. Navíc dělá i nehtové tutorialy. Což my připomíná, že by se hodil nový lak na nehty... Zabijte mně.

24. 7. 2010

Follow the Pink Rabbit

Je kosa. Mám z toho radost. Lepší než šílený hic a dotěrné slunko.
Včera jsem byla půjčit Barušce spodničky a nějaké esesoríz a zaúkolovat ji. Dostala peníze a poučení, co s nima dělat. To zní divně...
Chrchlám. Nachladit se z vedra? To teda nehraju. Ale jinak to pořád jde. Už ani nebudu moc utrácet... Já už ani nevím, co bych chtěla. (Kecy v kleci o
fc, potřebuju bílé loliable botky a ten bodylajňáckej kafeprint prostě chci, plus tuna dalších věcí...) Takže jinak: všechno, za co bych utrácela, je moc drahé.
Mám pořád hroznou radost z tohoto Alenkovského trička:


*.* S kočkou na klíně se píše o poznání hůř. Ještě pořád jsem si nezvykla, že mám peta a nikoho nezajímá, že spí v pračce a v květináči a že má veliké uši. Dlouho jsem žádné zvíře nemšla a předtím andulku, což tak cool zvíře není. Nemůže spát s váma v jedný posteli, nekrade jídlo a nevrní. A taky se na vás neusmívá, když jste na ni hodní. Zase moje pointless žvásty.

22. 7. 2010

What's on your mind? ...

To horko mě zabíjí. Špatně se mi spí. A pak jdu ven a strašně rychle se unavím. Hrůza. Předevčírem jsm byla se spolužačkou v čokoládovně. Lily jsme si horkou čokoládu na studené jahody. Pily citronádu. A ještě ledovou kávu. Smály jsme se kamarádovi, co je dredatej šampón a dělá brigádu pro Greenpeace. Ty letáky mám doma. A ve zverimexu neměli krmení pro žáby (už jsem je tři týdny nkrmila, asi budou mít hlad.... To neva, ony to ještě nějakej týden vydrží...) a já koupila sušený rybičky pro Nefa. Když jsem ji lámala na menší kousky, dívala se mě hrozně vyčítavě. Ale byla asi dobrá.
Včera jsme byly s mámou v Ikey. Vybrala sem si skříň, kterou mít sice nebudu, ale hrozně se mi líbila. Trojdveřová. Divně hnědá. Ale aspoň bych měla na ty svoje hadry místo. Viděla jsem nejepičtějšího houpacího koně. Houpacího soba O.o. Pak jsme jely do sekáče a tak mám háemkovské tílko za patnáct korun. Najs.
Dneska jsme šli do města. A mintové martensky mít nebudu. Sice za litr, což bych možná ukecala, ale o číslo menší. Ou. Ale mám druhé Alenkovské tričko, yay. Černé. We are all mad here. Já to musela mít no... Pak mě zmohlo jídlo u Pandy. Pozdě jsmsi uvědomila, že tam jsou houby. Ne že bych proti nim něco měla, ale jsou pro mě gumové a bez chuti. Nevadí.
Kočičák se vyvaluje v koupelně. Je tam chládek. Mě se vaří mozek, kdekoli. Mám problém sedět s nohama na zemi. Prolízám Bodyline. V normálních obchodech mají samé hrůzy a já silně potřebuju bílé loli botky. Podaří-li se, budu brzy objednávat. Nepodaří-li se, nebudu objednávat. To by nikdo nečekal. Radši to po sobě ani nečtu. Musela bych se asi udeřit dlaní do obličeje. A to je moc práce...

21. 7. 2010

Možná by bylo dobré napsat něco o sobě...

Jsem lolitka na střední, v bytě uprostřed města žiju se svou rodinou a kocouřiskem. Nenosím kalhoty, pokud nepočítáte tepláky a montérky do praxe. Jsem dětinská a holčičí. Nenosím náušnice. Na klávesnici mi občas vynechává n,r,e. Na tenhle blog hodlám psát vlastní postřehy a hlouposti ze života mého a mojí kočky.

Mám ráda oblečení, kočky, irské tance (a Irsko všeobecně), maso, čokoládu, Alenku, balet, korzety, Hello Kitty, kafe, líčení a malovátka, počítačový hry, maliny, jaro, umění, víly a princezny, kelty, knížky, tulipány, fantasy, spoustu druhů obuvi, mintovou barvu.

S vajíčky, mlíkem, parným létem, horory, pavouky a hmyzem, in a kůl dětmi, hip hopem a rapem, stísněnými prostory, cizími lidmy vyžadujícími interakci, zimou a zimními sporty, oranžovou barvou, matematikou, fyzikou, lekáním, vlastní leností a adrenalinovými zážitky se moc nekamarádím.

Jo a na polovinu věcí jsem samozřejmě zapoměla...